O radosti aneb 20. březen je Mezinárodní den štěstí

20. března 2024

O radosti aneb 20. březen je Mezinárodní den štěstí

Radost a štěstí má svůj chemický vzorec a dá se přesně popsat, co, jak a proč se s naším organismem v tomto okamžiku děje. Ale v praxi pustit si radost do života není jednoduchý úkol. Mít radost a zažívat pocit štěstí je totiž tvrdá práce, jak říká Mgr. Ivana Vaverková, vedoucí specializace psychologie EUC Kliniky Ústí nad Labem. 

K tomu je nutné vypnout svého autopilota, který nás obvykle vede našimi dny. „Ráno vstanu, jedu do práce, tam splním jednu věc po druhé, večer se vracím zpátky – vlastně mechanicky. Tak vypadá náš život na autopilot, který radosti moc prostoru nedává,“ vysvětluje. „Zkusme tedy žít opravdu v přítomnosti. Vnímat svět kolem sebe. Uvědomit si, že zpívají ptáci, že se příroda probouzí. Udělat si procházku do přírody a skutečně ji vnímat,“ říká psycholožka.

Tomuto vlastně jednoduchému kroku Mgr. Ivana Vaverková říká sebeaktualizace. „Vím, kde se nacházím a co se děje kolem mě,“ dodává s tím, že něco takového je potřeba dělat vědomě, cíleně – podívat se kolem sebe, nadechnout se a cítit, že ve vzduchu opravdu začíná být jaro. Vnímat individualitu a nebrat mechanicky ani svou práci.

Druhým krokem je pak přijímání sebe sama. „Mít sám sebe rád, obyčejně. To také souvisí se sebeaktualizací: někdy si ani nevšimneme, že se podmínky kolem nás změnily, máme tendence ulpívat na starých hodnotách, které už nefungují, a případné nezdary pak vyčítáme sami sobě.“

Milovat a být milován je něco, co potřebuje každý člověk na světě. „Vyplatí se investovat do vztahu, i těmi zdánlivými maličkostmi, pozornostmi,“ dodává psycholožka s tím, že mít zdravé vztahy, rodinu, někam patřit, našemu pocitu štěstí velmi prospívá.

Se svými klienty otevírá i téma smyslu života, spirituality. „Někdy na to zapomínáme, a průzkumy ukazují, že jsme dosti ateistická společnost. Na druhou stranu ale jiné průzkumy zase říkají, že v něco věříme, v přírodu, vesmír, osud… je vidět, že něco hledáme,“ připomíná. Věřit v něco, mít ve svém životě spirituální rozměr, je podle ní kotva, která nám říká, že v životě není potřeba klást si přehnané cíle. „Trochu brzdí naše ega,“ dodává s tím, že sebeaktualizace by se měla týkat právě i smyslu našeho života – hlavně v okamžicích, kdy prožíváme nějakou větší změnu.

Kromě duše ale každý z nás potřebuje pečovat i o svou tělesnou schránku. Jako v tolika jiných případech i tady platí, že základem všeho je dobrý spánek. „Do mé ambulance často chodí lidé s depresí, a kvalita spánku bývá prvním, na co se zaměřujeme,“ vysvětluje. Základem péče o fyzickou stránku je pohyb, správné dýchání, aktivní odpočinek, dobrá strava. To všechno nám pomáhá mít ve svém životě balanc. „A já k tomu také dodávám dokázat být někdy offline, neprahnout stále po nějakých nových informacích. To je pro nás lidi taková novodobá zhouba,“ říká psycholožka. Problém se závislostmi na sociálních sítích a přívalu informací se ale zdaleka netýká jen nejmladší generace. „A bere to čas, který můžeme věnovat sobě nebo svým blízkým a komunikaci s nimi. Přes komunikaci s druhými totiž poznáváme sami sebe,“ podtrhuje důležitost lidské interakce.

„Do života si musíme každý z nás krásno přinést sami, nečekat, že přijde samo od sebe. Nesouvisí to s množstvím investovaných peněz, někdy stačí dobrý film, knížka. Vypnout mobil a jít ven. Mít radost ze své práce – a být vděčný. Uvědomovat si, že to, co v životě máme, je hodnotné, a není to samozřejmé,“ říká: „Dobrý život není automatický.“

Hledáte psychologickou nebo psychiatrickou pomoc? Můžete se obrátit na odborníky z EUC:

Psychologové a psychiatři EUC

Související články