Angina pectoris – příčiny, příznaky a léčba

27. října 2022 Nemoci a diagnózy Pro média

Angina pectoris – příčiny, příznaky a léčba

Angina pectoris je známkou onemocnění koronárních tepen, které zásobují srdce okysličenou krví. Typicky se projevuje svíravou bolestí na hrudi při zvýšené zátěži srdečního svalu. Stejně jako u všech onemocnění spojených s aterosklerózou zde riziko výskytu roste s nezdravým životním stylem. Co anginu pectoris způsobuje, jaké příznaky a rizika s sebou nese a jak se léčí?

Mezi hlavní rizikové faktory anginy pectoris (stejně jako u infarktu myokardu) patří věk a genetické predispozice.

Co je angina pectoris?

Angina pectoris sama o sobě není chorobou, ale spíše známkou onemocnění. Jde o jednu z forem ischemické choroby srdeční (ICHS), což je nemoc koronárních tepen, při níž je srdeční sval nedostatečně zásoben okysličenou krví a živinami (koronární ischemie). Angina pectoris je tedy projevem nepoměru mezi přívodem kyslíku do srdce a požadavkem na větší množství kyslíku při zátěži.

 

Příčiny a výskyt anginy pectoris

Ve většině případů se jedná o důsledek aterosklerózy koronárních tepen (kornatění tepen), které jsou zde značně zúženy sklerotickými pláty čili nahromaděním tukové hmoty a bílých krvinek ve stěně tepny. Tyto pláty mohou tepny částečně ucpávat a při zátěži tak zamezovat zvýšenému průtoku krve.

Narozdíl od infarktu myokardu, při němž se céva ihned celá uzavře a krev nemůže proudit k srdečnímu svalu, jsou u anginy pectoris cévy pouze zúžené. Právě proto se potíže objevují při větší zátěži srdečního svalu, což bývá např. při zvýšené fyzické námaze a emočním stresu, vysvětluje MUDr. Petra Bomberová Kánská, praktická lékařka pro dospělé, která působí také ve službě Lékař online 24/7.

Výskyt anginy pectoris se liší podle pohlaví a podle věku. Uvádí se, že v rámci Evropy trápí cca 20 až 40 000 obyvatel z 1 milionu. Nejčastěji pak osoby nad 65 let, přičemž u mužů je výskyt procentuálně vyšší. Prognóza pacientů s anginou pectoris bývá různá – odhady se provádějí pomocí rizikové stratifikace, kde hraje důležitou roli stupeň obtíží, věk či přítomnost rizikových faktorů (např. vysoký krevní tlak).

 

Rizikové faktory anginy pectoris

Mezi hlavní rizikové faktory anginy pectoris (stejně jako u infarktu myokardu) patří věk a genetické predispozice. Dále však mohou mít velmi negativní vliv zejména:

  • obezita,
  • kouření,
  • vysoký cholesterol,
  • nedostatečná fyzická aktivita,
  • vysoký krevní tlak,
  • obecně nezdravý životní styl,
  • sedavý způsob života.

 

Příznaky anginy pectoris

Jak již padlo, příčinou potíží je zde nedostatečné zásobení srdečního svalu krví, tedy i kyslíkem a živinami. Angina pectoris se typicky projevuje tupou, tlakovou, až svíravou bolestí za hrudní kostí, která někdy bývá spojená s dušností, únavou a úzkostí. Bolest může vyzařovat do ramen, paží a rukou (častěji doleva), též do dolní čelisti, krku, zad a řidčeji do nadbřišku.

Tyto potíže se obvykle objevují zejména při větší zátěži srdečního svalu, např. vlivem zvýšené fyzické či psychické námahy, ale též vlivem náhle chladného prostředí, po pozření velmi studeného jídlo či nadměrné porce.

U mužů pak bývají hlavním problémem bolesti, u žen se častěji jedná o nespecifické problémy jako nevolnost, závratě, úzkost a nadměrné pocení. Onemocnění koronárních tepen však může být přítomno i zcela bez příznaků.

Oproti infarktu myokardu zde příznaky obvykle odezní během pár minut po přerušení zátěže – viz níže, kde se podrobněji dočtete o 2 hlavních formách anginy pectoris, tj. stabilní a nestabilní.

Foto: Pixabay.com

 

Stabilní angina pectoris

Zmíněné příznaky se mohou projevovat i několik let – tehdy hovoříme o stabilní angině pectoris. Projevy jsou zde po delší dobu stejné a objevují se při podobně intenzivní fyzické či psychické zátěži. Obvykle trvají několik minut a ihned reagují na podání nitroglycerinu (např. Nitrospray). Podle stupně závažnosti se rozlišují tato 4 stádia:

  • 1. stadium – při běžných každodenních aktivitách se neobjevují žádné potíže,
  • 2. stadium – potíže se objevují při zvýšené fyz. či psych. zátěži,
  • 3. stadium – potíže se objevují již při lehké zátěži,
  • 4. stadium – potíže se objevují i v klidu, případně při sebemenší zátěži.

 

Nestabilní angina pectoris

Nestabilní forma se může vyvinout ze té stabilní. Záchvaty postupem času nabírají na síle, může se též prodlužovat doba jejich trvání. Zde již pacienta omezují při obvyklých aktivitách, případně se objevují náhle či v klidovém stavu.

Nestabilní angině pectoris často předchází ruptura neboli prasknutí sklerotického plátu a následná tvorba trombů (krevní sraženina).

Hranice mezi nestabilní formou anginy pectoris, kde nedochází k odumírání buněk myokardu, a akutním infarktem myokardu, kde k tomu dochází, jsou při povrchním vyšetření bez měření laboratorních hodnot těžko rozlišitelné. Z toho důvodu jsou všechny fáze nestabilní anginy pectoris a infarkt myokardu souhrnně nazývány akutní koronární syndrom.

 

Diagnostika anginy pectoris

Základem diagnostiky je anamnéza a popis charakteru bolestí a dalších obtíží. Dále laboratorní vyšetřenísloužící především k odhalení rizikových faktorů aterosklerózy (zvýšená hladina tuků či krevního cukru). Mezi obvyklá vyšetření pro stanovení diagnózy anginy pectoris patří též EKG a tzv. zátěžové EKG (ergometrie).

Někdy je potřeba i dalších doplňujících vyšetření jako zátěžová echokardiografie, dobutaminová echokardiografie, magnetická rezonance či např. izotopové vyšetření prokrvení myokardu při zátěži (SPECT).

EKG křivku lze snímat i v průběhu běžných aktivit prostřednictvím tzv. ambulantního (holterovského) monitorování EKG. Nejpřesnějším vyšetřením rozsahu zúžení koronárních tepen je pak koronární angiografie (koronarografie).

Foto: Unsplash.com

 

Angina pectoris a léčba

Nejdůležitějším cílem léčby je potlačení rozvoje aterosklerózy a stabilizace plátů v koronárních cévách. Snížit riziko infarktu myokardu, tedy zpevnit sklerotické pláty, aby nepraskly a nedošlo k uzavření cévy tromby, lze změnou životosprávy a léky. Dále léčba cílí na eliminaci bolesti na hrudi při zátěži.

Léčbu lze tedy rozdělit na režimová opatření, léčbu medikamenty a léčbu bez medikamentů, tj. operace nebo angioplastika.

 

Režimová opatření

  • Absolutní zákaz kouření – nejefektivnější sekundárně preventivní opatření. Prognóza u nemocných, kteří přestanou kouřit, je výrazně lepší než u kuřáků.
  • Tělesná aktivita – přiměřená fyzická aktivita je ta, kterou pacient snáší bez dušnosti a bolesti, a po níž je příjemně unaven (rychlá chůze, klus, jízda na kole, plavání, běžkování…).
  • Omezení příjmu tuků – tuky s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin se považují za škodlivé pro rozvoj aterosklerózy a zvyšují riziko trombózy cév. Proto se doporučují spíše tuky s převažujícím obsahem nenasycených mastných kyselin (rostlinné oleje a tuky).

Další režimová opatření jsou např. omezení nadměrného příjmu soli, snížení hmotnosti (při nadváze) a eliminace stresových faktorů. Je třeba též hlídat vysoký krevní tlak a případný stav diabetes mellitus.

 

Léky

  • Aspirin – snižuje shlukování krevních destiček. Při nesnášenlivosti jej lze nahradit např. clopidogrel (Plavix).
  • Statiny – léky ze skupiny statinů (léky snižující hladinu cholesterolu či triglyceridů) pomáhají zastavit zužování cév a snižovat hladinu cholesterolu. Normalizují tak funkci výstelky cév a mění vnitřní skladbu sklerotického plátu ve smyslu jeho stabilizace.
  • Blokátory – pro přímou léčbu slouží léky ovlivňující průtok krve srdečním svalem. Používají se léky ze skupiny blokátorů kalciových kanálů a tzv. beta-blokátorů.
  • Nitráty – např. nitroglycerin, který se aplikuje pod jazyk či ve formě spreje při záchvatu. Dnes se využívají i dlouhodobě působící nitráty, které omezují vznik bolesti při zátěži (tablety nebo lékové náplasti).

 

Léčba bez léků

V současnosti existují 2 metody, které dovolují obnovení průtoku krve přes zúžená místa.

  • Koronární angioplastika – roztažení postižené cévy balónkem, často doplněné implantací kovové výztuhy (stent) pro prevenci opětovného zúžení cévy.
  • Chirurgická revaskularizace – našití aortokoronárních bypassů, tedy cév, které obejdou postižená místa.

Tyto metody, společně s úpravou životosprávy a užíváním léků, vedou k odstranění anginy pectoris či k výraznému zmírnění projevů. V některých případech totiž chirurgická léčba zajišťuje lepší prognózu – např. při postižení hlavní větve levé koronární cévy či zúžení všech hlavních větví.

Výkon lze často provést bez mimotělního oběhu, tzn. na běžícím srdci. Je však nutné zdůraznit, že ani jeden z nich sám o sobě nevede k vyléčení aterosklerózy. To znamená, že bez změny životního stylu a léků je riziko nepříznivého vývoje nadále zvýšené (může dojít např. k uzavření bypassů).

 

Vazospastická angina pectoris

Vazospastická angina pectoris je specifickým typem anginy pectoris. Záchvaty zde nemají vazbu na námahu, vznikají v klidu a jsou podmíněny stažením neboli spasmem epikardiálních koronárních cév. Často bývá doprovázena arytmiemi a v rámci léčby zde účinkuje úprava životního stylu a užívání léků (blokátory vápníkových kanálů, nitráty, alfa-blokátory).

Angina pectoris v kostce

Angina pectoris je jednou z forem ischemické choroby srdeční = nemoc koronárních tepen, při níž je srdeční sval nedostatečně zásoben okysličenou krví. Ve většině případů se jedná o důsledek aterosklerózy koronárních tepen, přičemž stejně jako u ostatních onemocnění spojených s aterosklerózou zde riziko výskytu roste s nezdravým životním stylem.

Mezi typické projevy patří svíravá bolest na hrudi, a to zejména při větší zátěži srdečního svalu. Jelikož může angina pectoris vyústit až v infarkt myokardu, vyžaduje včasnou léčbu, která zahrnuje především režimová opatření, užívání léků a často též chirurgický zákrok. V případě podezření proto neodkládejte návštěvu lékaře.

Obrátit se můžete také na odborníky z kliniky EUC.

Lékaři a ordinace EUC

Často kladené otázky

Angina pectoris (AP) je jedna z forem ischemické choroby srdeční, což je nemoc koronárních tepen, při níž je srdce nedostatečně zásobeno okysličenou krví. Ve většině případů je AP důsledkem aterosklerózy koronárních tepen, které jsou zde značně zúženy, tudíž může dojít k ucpání a zamezení zvýšenému průtoku krve při fyzické či psychické zátěži.

AP se typicky projevuje svíravou bolestí na hrudi, někdy spojenou s dušností, únavou a úzkostí. Potíže se objevují zejména při větší zátěži srdečního svalu, přičemž bolest může vyzařovat do ramen, paží a rukou, dolní čelisti, krku, zad a řidčeji i do nadbřišku.

Hlavním cílem léčby je potlačení rozvoje aterosklerózy a stabilizace plátů v koronárních cévách, dále eliminace bolesti na hrudi při zátěži. Léčbu lze rozdělit na režimová opatření (změna životosprávy), léčbu medikamenty (aspirin, nitráty, blokátory, statiny) a léčbu bez medikamentů, tj. chirurgická revaskularizace nebo koronární angioplastika.

Související články