Obezita: Příčiny, stupně, rizika a léčba

V České republice trpí nadváhou či obezitou takřka dvě třetiny dospělých obyvatel. U dětí a adolescentů se výskyt odhaduje mezi 10 a 15 %

Co je to obezita?

Obezita bývá snadno rozpoznatelná na první pohled. Její podstatou je nadměrné množství uložené tukové tkáně, jejíž přesné stanovení je však v běžné praxi obtížné. Ukládání tuku způsobuje nerovnováha mezi energií přijatou prostřednictvím potravy a energií vydanou fyzickou aktivitou – nespotřebovaná energie získaná stravou se ukládá do tukových zásob. Dle aktuálních studií trpí nadváhou či obezitou přes miliardu obyvatel naší planety.

Obezita a BMI

Diagnostika a míra nadváhy či obezity se nejčastěji vyhodnocuje dle tzv. BMI = body mass index (podrobněji níže). Důležité je však také rozmístění tukové tkáně, v níž mohou probíhat škodlivé zánětlivé procesy. Rozložení, množství tělesného tuku a řadu dalších parametrů lze určit také pomocí bioimpedančních přístrojů (viz níže).

Z hlediska konkrétního rozložení tukové tkáně je nejrizikovější nitrobřišní neboli viscerální tuk. V praxi to znamená, že zdraví nebezpečná je spíše tzv. androidní obezita (obezita typu jablko nebo též abdominální), kdy se tuk se ukládá zejména v oblasti břicha a trupu, než tzv. gynoidní obezita (obezita typu hruška nebo též gluteofemorální), kdy se tuk ukládá spíše na bocích a hýždích.

Příčiny obezity

„Obezita je chronické onemocnění, na jehož vzniku se významně podílí životní styl, genetické předpoklady i působení okolí. Vliv mohou mít též některé (stresující) životní situace, např. období dospívání (puberta), těhotenství, klimakterium, nástup do sedavého zaměstnání či odchod do důchodu,“ říká MUDr. Kateřina Kučerová, všeobecná praktická lékařka pro dospělé z EUC Kliniky Plzeň.

Lékaři ovšem zdůrazňují, že je zcela individuální, do jaké míry člověk svým životním stylem případné předpoklady k obezitě podpoří, nebo naopak nepodpoří. Vliv na vznik nadváhy či obezity dále mohou mít např. metabolické poruchy, působení některých léků, psychogenní faktory a omezená fyzická aktivita. Souhrnně tedy při vzniku obezity mohou působit následující faktory:

• nadměrný příjem potravy a kalorií,
• nevhodné složení stravy (chuťová preference tuků a sladkého),
• nedostatek spontánní fyzické aktivity,
• nedostatek spánku,
• snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza),
• hormonální příčiny (gravidita, menopauza, nadbytek estrogenu…),
• působení některých léků,
• vliv rodiny a okolí.

Zdroj: Unsplash

Obezita u dětí

S obezitou se stále častěji potýkají též děti. Většinou se jedná o tzv. alimentární obezitu, kterou způsobuje nadměrný příjem energie a nedostatek fyzické aktivity. Dětská obezita kromě vážných zdravotních komplikací často způsobuje také psychické potíže, až deprese. Proto je nezbytné takovou situaci u dítěte řešit včas, a to nejlépe poradou o vhodné léčbě s ošetřujícím lékařem či jiným specialistou.

Stupně obezity a určovací metody

Obezita se dělí do několika stupňů/kategorií. Existují různé způsoby, jak tento stav definovat a zjistit, zda má jedinec normální hmotnost, trpí nadváhou či dokonce obezitou.

Hmotnost jedince přitom ovlivňuje mnoho faktorů – genetické dispozice, věk, pohlaví, somatotyp, výživa a pohybová aktivita v dětství. Proto není stanovení ideální hmotnosti jednoduché. Tělesná hmotnost je těsně spjata s tělesnou výškou – k posuzování hmotnosti se tedy často používají indexy vypočítané z výšky a váhy, případně z poměrů tělesných obvodů. Existuje několik indexů takového výpočtu, které si vysvětlíme níže.

Body mass index (BMI)

Queteletův index byl vynalezen už v 19. století a v současnosti jde o nejpoužívanější index pro posouzení hmotnosti. Jeho výpočet se provádí vydělením hmotnosti v kilogramech druhou mocninou výšky v metrech. Pro ženy je někdy uváděno rozmezí o jednotku nižší. U dětí a dorostu se BMI hodnotí odlišně, protože během dětství a dospívání se složitě mění. Výsledný údaj bývá pro dospělou evropskou populaci nejčastěji posuzován dle Mezinárodní klasifikace Světové zdravotnické organizace následovně:

Mezi další metody pro posuzování hmotnosti pak patří:

• Brocův index – dle tohoto indexu se ideální hmotnost gynoidní obezita tak, že se od tělesné výšky v centimetrech odečte 100. V současnosti se již Brocův index příliš nevyužívá, a to především z důvodu, že je vhodný pouze pro osoby s výškou v rozmezí 155 a 165 cm.
• Rohrerův index – tento index tělesné plnosti je na rozdíl od ostatních indexů vhodný i pro použití u osob v různých vývojových obdobích. Doporučuje se hlavně při měření v období puberty, kdy je hodnocení dle běžně používaného BMI komplikované. Výpočet se provádí vynásobením hmotnosti v gramech 100 a následným vydělením třetí odmocninou výšky v centimetrech. Normální rozmezí pro muže je mezi 1,2 a 1,4, pro ženy mezi 1,25 a 1,5.

Zdroj: Unsplash

Určení podílu tuku v organismu

BMI ani ostatní indexy výše však nevypovídají o zastoupení tuku v organismu, tzn. o poměru tuku a beztukové tělesné hmoty. Z toho důvodu pak může být výsledek špatně interpretován. Např. sportovec s velkým podílem svalové hmoty a bez zmnožení tukové tkáně má BMI nad normou. Zde se však o obezitu či nadváhu pochopitelně nejedná.

Obezita je tedy přesněji definována nadměrným uložením tuku v těle. Zdravý podíl tuku v organismu je u žen mezi 25 a 30 %, u mužů pak mezi 20 a 25 %. Takový podíl lze zjistit několika postupy.

• Bioelektrická impedance – ta se dnes většinou provádí průchodem proudu mezi horními končetinami, a to zcela jednoduchým způsobem, kdy pacient drží speciální přístroj v rukou.
• WHR index – tento index vychází z poměru pasu a boků (WHR = waist to hip ratio). Výpočet se provádí vydělením obvodu pasu v centimetrech obvodem boků v centimetrech. U žen jsou stanoveny rizikového hodnoty výsledku tohoto indexu nad 0,85, u mužů nad 1,0.
• Obvod pasu – nejjednodušším způsobem pro posouzení míry ukládání tuku i jeho rozložení je měření obvodu pasu. Orientačně jsou normální hodnoty u žen do 80 cm, u mužů do 94 cm. Při vyšším obvodu jde o nadváhu (mírně zvýšené zdravotní riziko). Za obezitu (vysoké zdravotní riziko) je u žen považován obvod pasu nad 88 cm, u mužů nad 102 cm.

Určení indexu WHR i měření obvodu pasu umožňují odhadnout míru ukládání viscerálního tuku. Samotný obvod pasu pak lépe koreluje s výskytem metabolických komplikací obezity.

Zdroj: Pixabay

Zdravotní rizika u obezity a nadváhy

Zdravotní komplikace a rizika spojená s obezitou jsou dokonce vyšší než např. u kouření. A čím vyšší stupeň obezita vykazuje, tím jsou tato rizika pochopitelně větší. Mezi možné komplikace obezity tedy patří:

• metabolická onemocnění – cukrovka 2. typu, zvýšené množství tuků, cholesterolu a kyseliny močové v krvi (dna),
• srdeční a cévní onemocnění – vysoký krevní tlak, ischemická choroba srdeční (angina pectoris, infarkt myokardu), aterosklerotické postižení mozkových tepen (může se projevit jako cévní mozková příhoda), neprůchodnost tepen dolních končetin,
• gynekologická onemocnění, potíže s otěhotněním, potíže s menstruací,
• zvýšené riziko vzniku nádorů prsu, dělohy či prostaty,
• žlučníkové kameny a kýly,
• nádory tlustého střeva (a další),
• poruchy spánku, syndrom spánkové apnoe,
• psychické poruchy, až deprese,
• přetížení pohybového aparátu – zejména kyčelních a kolenních kloubů (artróza) a páteře.

Zdravotní komplikace spojené s obezitou vedou ke značnému zhoršení kvality života, také ke zvýšené potřebě léčby a k riziku předčasného úmrtí. Přičemž po redukci váhy u obézních osob o 5 až 10 % se tato zdravotní rizika výrazně snižují – např. krevní tlak může klesnout o 5 až 10 mm Hg. U diabetiků pak dochází k výraznému zlepšení stavu, někdy dokonce k úplnému vyléčení.

Zdroj: Pixabay

Obezita a léčba

Na vzniku obezity se zpravidla podílí mnoho různých faktorů, proto musí být terapie komplexní. Nejdůležitější je pak stoprocentní nasazení samotného pacienta. Léčbou obezity se zabývá obor jménem obezitologie, a to za spolupráce celé řady lékařů – ošetřující lékař, diabetologové, nutriční specialisté, chirurgové, gastroenterologové i psychologové.

• Konzervativní léčba – zpravidla zahrnuje celkovou změnu životosprávy, jídelníček sestavený na míru a různá pohybová doporučení. Připojuje se též podpůrná psychoterapie s cílem pomoci pacientovi zvyknout si a přijmout trvalé změny životního stylu, která s léčbou obezity většinou souvisí.
• Léky – léčbu obezity lze v některých případech doplnit užíváním léků (antiobezitika), která snižují pocit hladu – například fentermin nebo léky ovlivňující vstřebávání živin (orlistat). Léky předepisuje nejčastěji obezitolog a vzhledem k nežádoucím účinkům je užívání nutné vždy pečlivě zvážit a probrat s lékařem.
• Chirurgická léčba – tu někdy lékaři volí u pacientů s 3. stupněm obezity neboli s morbidní obezitou. Jedná se o oblast chirurgie s názvem bariatrie, kde se výkony provádí laparoskopicky na žaludku či střevech pacienta. Nejčastějšími výkony bývají bandáž žaludku, tubulizace žaludku nebo sleeve resekce.

„Důležité je též zmínit, že drastické diety, hubnoucí koktejly, pilulky a čaje, které slibují rychlý váhový úbytek, většinou neúčinkují. Diety pacienti často nezvládnou dodržovat dostatečně dlouho a leckdy si způsobí ještě vážnější potíže. Při návratu k původnímu jídelníčku pak opět přiberou a často se dostanou dokonce na vyšší váhu oproti té původní. Navíc si organismus na hladovění umí zvyknout – přizpůsobí metabolismus tak, aby šetřil energii. Účinnou léčbu obezity je tudíž vždy vhodné plánovat s odborníky,“ doplňuje MUDr. Kučerová.

Obezita v České republice

U nás trpí nadváhou či obezitou takřka dvě třetiny dospělých obyvatel. U dětí a adolescentů se výskyt odhaduje mezi 10 a 15 %. Poslední výzkumy ukazují, že se sice zastavil vzestup hmotnosti u žen, naopak ale přibývá obézních mužů. Tato čísla jsou velmi alarmující a dokazují, že v rámci Evropy patří Češi mezi nejtučnější národy. Pozitivní zajímavostí je fakt, že v případě osob starších 65 let může mít mírný stupeň obezity – ovšem spojený s dobrou fyzickou kondicí – paradoxně pozitivní vliv, konkrétně pak ochranný.

Pokud vás trápí problémy týkající se obezity či nadváhy, neváhejte se obrátit na odborníky z klinik EUC.

Obezitologové a nutriční terapeuti z EUC

Často kladené otázky

autor:

MUDr. Kateřina Kučerová