Demence – příčiny, příznaky, druhy a léčba

Co je demence a jaké jsou její příčiny

V případě definice demence je nutné zdůraznit, že jde o nemoc vznikající až po ukončení vývoje kognitivních funkcí (tj. cca po 2. roce věku). To je zásadní rozdíl oproti tzv. mentální retardaci, která je vrozená.

Termín kognitivní (poznávací) funkce zahrnuje řadu psychických funkcí, z nichž jsou nejvýznamnější paměť, intelekt a motivace. Demence je druhé stadium poruchy kognitivních funkcí. Ty rozdělujeme podle stadia na mírnou kognitivní poruchu a demenci. Hranici mezi nimi tvoří (ne)schopnost zvládat běžné denní činnosti samostatně, plánování činností a možnost fungovat několik dní samostatně doma bez podpory dalších osob.

Ve stadiu mírné kognitivní poruchy je člověk občas zmatený, občas zapomíná, nevzpomene si třeba na poslední důležité události v rodině nebo na obsah knihy, filmu, co četl nebo viděl naposledy, netrefí na známá místa, zabloudí i tam, kde to běžně znal, ale zvládne telefonovat, pustit pračku, uvařit běžná jídla, která zná, objednat se a dojít k lékaři, brát pravidelně léky. V této fázi jsou účinky lékařského zásahu nejúčinnější, jak bude uvedeno níže.

Průběh demence

Při demenci je tedy stěžejní úbytek kognitivních funkcí, který se postupně začíná protínat s veškerými aktivitami nemocného. Hlavní potíže pak nastupují zejména co se týče schopnosti pracovat, studovat a obecně samostatně žít. Postupný průběh úpadku výkonnosti u jedince s demencí lze chronologicky seřadit následovně:

• postižení kognitivních funkcí,
• postižení chování a emotivity,
• postižení aktivit denního života (pravidelná hygiena atp.).

Nejčastější příčinou demence je Alzheimerova choroba, která stojí za 50 až 60 % případů. Kromě primárních demencí jako je právě Alzheimerova či Parkinsonova nemoc, demence s Lewyho tělísky nebo Huntingtonova nemoc patří mezi příčiny taktéž ischemickovaskulární demence (sklerotické) a další sekundární demence.

Zdroj: Bennett Tobias, Unsplash

Rizikové faktory demence

„Mezi hlavní rizikové faktory demence patří bezesporu věk. Obecně platí, že se stoupajícím věkem stoupá i riziko propuknutí demence. V mladém, až dětském věku je demence raritou, kdežto v kategorii osob nad 65 let demence postihuje celých 5 %, přičemž více jak polovina z těchto trpí zmíněnou Alzheimerovou chorobou,“ říká MUDr. Areta Elischer, geriatr a všeobecná praktická lékařka pro dospělé, která působí také ve službě Lékař online 24/7.

Určení dalších rizikových faktorů je zapeklité, jelikož druhů demencí existuje celá řada. Navíc ani u nejčastější Alzheimerovské demence nejsou známy přesné příčiny a mechanismy jejího vzniku. Některé studie však ukazují, že rizikové faktory pro Alzheimerovu nemoc jsou stejné jako pro arteriosklerózu a mozkovou mrtvici. Jsou to především vysoký krevní tlak, diabetes a zvýšené hladiny cholesterolu.

Demence a Alzheimerova choroba

Také za rozvojem demence spojené s věkem může stát nespočet příčin. Nejčastěji však bývá způsobena důsledkem Alzheimerovy nemoci, tudíž má podobné projevy jako klasická demence (viz níže v sekcích Souhrnné příznaky demence a Demence atroficko-degenerativní, Alzheimerova choroba).

Jak dodává MUDr. Elischer, u jednoho pacienta pak vidíme kombinaci více druhů demence – vaskulární (poškození cév z různých příčin a doprovázející další onemocnění jako jsou např. chronická onemocnění v podobě vysokého krevního tlaku a diabetes) a degenerativní (nemoci typu Alzheimerova nemoc).

Stupně stařecké demence

Stařecká demence, jak je mnohdy přezdívána demence u seniorů, bývá často zlehčována a považována za běžnou součást stárnutí, kterou však rozhodně není. Lékaři všeobecně rozlišují 3 stádia neboli stupně stařecké demence:

• lehká demence,
• střední stupeň demence,
• těžká demence.

Posledním je pak terminální stádium, které se vyznačuje úplným rozvratem osobnosti, neschopností komunikace, ztrátou základních reflexů (např. polykacího) a následnou smrtí. O možnostech léčby „stařecké demence“ se dočtete níže v části Léčba demence, kde jsme jako příklad použili stručný popis léčby Alzheimerovi demence.

Zdroj: Steven Hwg, Unsplash

Souhrnné příznaky (nejen stařecké) demence

Bez ohledu na příčinu bývají její projevy obdobné. Mezi hlavní příznaky patří následující:

• zapomnětlivost – zpravidla 1. příznak, může být celková, či částečná,
• porucha prostorové představivosti, orientace (bloudění),
• poruchy exekutivních funkcí – neschopnost pacienta vykonávat složitější úkony, např. pekaři zapomenou, jak se vlastně peče apod.,
• snížení intelektové výkonnosti – tzv. deteriorace intelektu, která postupuje, až pacient není schopen ani nejjednodušších úvah,
• amnestická dezorientace – tj. porucha krátkodobé paměti (postižený si nepamatuje, kde se právě nachází).

Dále se mohou objevit tyto příznaky:

• poruchy emotivity – reakce nepřiměřené k situaci (emoční plochost, tupá euforie, úzkost, mánie, deprese...),
• poruchy chování – mohou se projevovat agrese různého stupně, neklid, bizarní chování apod.,
• poruchy spánku a vnímání (halucinace, bludy),
• poruchy korových funkcí – všeobecné zpracování informací, chápání souvislostí, abstraktní a logické myšlení, řešení problémů, schopnost učení, plánování, rozhodování, motivace a další,
• akcesorní příznaky – agrafie (neschopnost psát), alexie (neschopnost číst), anurie (pokles denního močení), apraxie (ztráta schopnosti používat složitější účelné pohyby a činnosti), agnózie (ztráta schopnosti porozumět smyslu a rozpoznat význam různých podnětů).

Jednotlivé druhy demence a jejich projevy

Demence jsou velmi široký pojem, zvláště pak co do jejich vzniku. V medicíně se tudíž rozdělují na 3 skupiny – demence atroficko-degenerativní, sekundární čili symptomatické a ostatní demence.

1. Demence atroficko-degenerativní

Alzheimerova choroba

Tato v současnosti nevyléčitelná nemoc se projevuje postupným vývojem deteriorace (zhoršení, poškození) intelektu a jiných kognitivních funkcí. Patologicko-anatomickou příčinou nemoci je bílkovina – beta amyloid, která se ukládá v mozku. Prvním poškozeným místem v mozku je tzv. Hipokampus. Místo, které je zodpovědné za krátkodobé uchovávání informací a prostorovou orientaci. Lékaři rozlišují 2 formy Alzheimerovy choroby – s časným začátkem (před 65. rokem věku) a s pozdním začátkem (po 65. roce). Nemoc má tyto projevy:

• zapomnětlivost různé intenzity – ta bývá prvotním projevem nemoci a svědčí pro mírnou kognitivní poruchu, která je nejlépe ovlivnitelná léčbou;
• později je pacient dezorientován, neví, kde se nachází, bloudí;
• nastupují další poruchy vedoucí až k úplnému rozvratu osobnosti pacienta;
• často si pacient nemoc neuvědomuje, nechce navštěvovat lékaře, tvrdí, že mu nic není a stává se dočista závislým na svém okolí.

Zdroj: Eberhard, Unsplash

Korová demence s Lewyho tělísky

Zde se příznaky podobají Alzheimerově a Parkinsonově nemoci. A někdy je řazena k Alzheimerově demenci. V mikroskopickém obraze jsou ovšem navíc Lewyho tělíska, což jsou drobné útvary tvořené shluky bílkovin vyskytující se u některých chorob v neuronech mozkové tkáně. Mezi příznaky demence s Lewyho tělísky se objevují následující:

• kombinace demence, parkinsonismu a komplexních zrakových halucinací,
• paranoidně-perzekuční bludy,
• přecitlivělost na antipsychotika,
• častá jsou též deliria (porucha vědomí s náhle vzniklou změnou chování, poruchou pozornosti a kolísavým průběhem),
• často se měnící stav během dne,
• deficit pozornosti, poruchy řeči a snížená orientace v prostoru.

Demence při Parkinsonově chorobě

Demence se rozvíjí cca u 10 až 20 % pacientů s Parkinsonovou chorobou, což je degenerativní onemocnění jiných částí mozku, než postihuje Alzheimerova nemoc. Bývá typicky podkorová a projevuje se zejména poruchou exekutivních funkcí (viz Souhrnné příznaky). Nemocní bývají pomalí, pomaleji i přemýšlí, ale především působí nešikovně a neohrabaně, spíše než jako zapomnětlivé osoby. Mezi hlavní příznaky patří:

• celková zpomalenost,
• pomalé myšlení (bradypsychismus),
• obtížné zapamatovávání si nových informací,
• potíže oscilují, některé dny (hodiny) pacient má potíže menší, vyjadřuje se k událostem lucidně a vzápětí neví, co řekl a proč a nic si nepamatuje.

Frontotemporální demence

Frontotemporální demence na rozdíl od Alzheimerovy nemoci postihuje hlavně čelní oblast mozku, jež zodpovídá za chování a některé povahové rysy. Jde o 2. nejčastější degenerativní onemocnění mozku, které oproti Alzheimerově nemoci přichází v nižším věku, tj. okolo 50. roku. Do skupiny frontálních a frontotemporální druhů demnce se řadí Pickova choroba, frontotemporální demence bez Pickových tělísek, progresivní fluentní a non-fluentní afázie a demence s amyotrofií. Příznaky se zde objevují následující:

• problémy se čtením a psaním,
• neschopnost vzpomenout si na různá slova,
• neschopnost vytvořit gramaticky správnou větu,
• komolení slov do chybných, leč podobných tvarů,
• poruchy chování – pacienti bývají často sprostí, aniž by dříve takoví byli, jsou odbrždění, chovají se nevhodně, často rozprodají rodinný majetek nebo podepisují nevýhodné smlouvy.

Zdroj: Matthew Bennet, UnsplashO

Huntingtonova choroba

Jde o vzácné neurodegenerativní autosomálně dominantně dědičné onemocnění, které se nejčastěji objevuje ve středním věku. Pacienti trpí choreou, což jsou mimovolní rychlé pohyby postihující různé části těla.

Progresivní supranukleární obrna

Tuto nemoc řadíme mezi onemocnění Parkinsonova typu. Mezi hlavní příznaky patří pohyb očí pouze v horizontální rovině.

2. Sekundární (symptomatické) demence

Ischemicko-vaskulární demence a její příznaky

Zde hrají při vzniku hlavní roli infarkty mozkové tkáně. Ty mohou být akutní a projevit se jako cévní mozková příhoda nebo jako mnohočetné, protrahované poškození mozku při nedostatku kyslíku v mozku provázející onemocnění cév nebo při mikroembolizaci.

Aby bylo možno pacientům tento typ onemocnění přiblížit, tak lze citlivý orgán mozku přirovnat k pískovcové skále, na kterou během života působí jako vnější klimatické podmínky déšť a vítr a pak se skála zmenšuje, stejně jako působí mikroinfarkty a nedostatek kyslíku na mozkovou tkáň. „Podle zkušeností z ambulance jde u starších osob o nejčastější příčinu podílející se dominantně nebo sekundárně na poruchách kognitivních funkcí“, doplňuje MUDr. Elischer.

Zajímavost: Demence ischemicko-vaskulární tvoří zhruba 15 až 30 % všech demencí a spolu s Alzheimerovou demencí patří mezi nejčastější typy demencí.

3. Ostatní sekundární demence

Zde se jedná např. o demence infekčního původu (AIDS, Creutzfeldt-Jakobova nemoc) nebo u normotenzního hydrocefalu (např. u nádoru mozku).

Dále existují tyto sekundární demence:

• metabolické demence – např. demence při jaterní encefalopatii, při uremické encefalopatii či Wilsonově chorobě,
• demence intoxikační – nejčastěji alkoholová demence, farmakogenní, demence při otravě oxidem uhelnatým či drogová demence,
• dále pak demence traumatické, posttraumatické a jiné (např. demence způsobené nádory atd.).

Zdroj: Esther Ann, Unsplash

Léčba demence

Léčba demencí je obecně velmi komplikovaná a čím je pacient dříve vyšetřen a diagnostikován, nejlépe ještě ve fází mírné kognitivní poruchy, tím pak jeho samostatnost a soběstačnost může být o několik let prodloužena a projevy nemoci v rozvinuté fázi mohou být oddáleny.

Pro zjednodušení jako příklad použijme léčbu Alzheimerovy demence, u níž je důležitá především její komplexnost. Skládá se z metod nefarmakologických a farmakologických.

Nefarmakologická léčba

Podle stadia nemoci zahrnuje nefarmakologická léčba hlavně trénink kognitivních funkcí (trénink paměti, dostatek podnětů od okolního světa, nácvik běžných denních činností a udržení denního rytmu) a v pozdějších stadiích základní péči o pacienta, kterou zajišťují pečovatelé či rodinní příslušníci. Důležitou součástí této části léčby je práce alzheimerovských společností, jež poskytují pomoc a poradenství pečovatelům i pacientům.

Farmakologická léčba

Bohužel dosud neexistuje žádný lék, který by vývoj Alzheimerovy nemoci dokázal zvrátit. Existují však farmakologické postupy, které umožňují stav pacienta zlepšit a jeho období zachování samostatných aktivit co nejdéle prodloužit. Je důležité sledovat vývoj pacienta a používat správné léky tam, kde to má smysl.

Poslední stadia nemoci u převážně ležících pacientů nazýváme stadium paliativní, kde, již nezasahujeme proti chorobě jako takové, ale snažíme se dostupnými lékařskými postupy pacientovi ulehčit jeho případné strádání.

Zdroj: Eskaterina Shakharova, Unsplash

Léčba Alzheimerovy choroby

Při studiu Alzheimerovy choroby bylo zjištěno, že u nemocných dochází k poklesu hladiny neurotransmiteru (acetylcholinu), což se léčba snaží korigovat. Možností léčby je pak dodávat tělu prekurzor acetylcholinu, což je látka, ze které je tělo schopno si acetylcholin vyrobit. V tomto případě je podáván lecitin.

U tzv. kognitiv neboli inhibitorů acetylcholinesterázy (látky zlepšující vnímání, učení a paměť) studie dokázaly, že úspěšně zmírňují příznaky a zpomalují postup nemoci. Zpomalit lze též postup vaskulární demence, stejně jako mírnit psychologické příznaky a poruchy chování. Vždy je však důležité, aby lidé s demencí i pečující rodinní příslušníci byli s těmito možnostmi řádně seznámeni a pacient se dostavil k lékaři na vyšetření co nejdříve.

Léky podávané v paliativním stádiu

Alzheimerova nemoc také způsobuje hromadění volných kyslíkových radikálů v mozkové tkáni, které mozek dále poškozují. Podávají se proto též scavengery, tedy látky pohlcující tyto volné radikály – např. vitamín C, extrakt z ginkgo biloby, selen a jiné. Dále se aplikují látky, které doplňují chybějící nervové růstové faktory (selegilin), a další.

Pacientovi v paliativní péči při demenci pak podáváme léky tlumící jeho psychogenní projevy (bludy, agitovanost, nespavost, změny nálad), ovlivňujeme bolesti a další potíže, které ho aktuálně obtěžují.

Prevence kognitivních poruch

Demence je velmi rozšířený problém. Celosvětový počet lidí s demencí stále stoupá – podle ADI momentálně přesahuje 44 milionů. Určit pro demenci preventivní opatření je obtížné. U vaskulárních demencí lze však s jistou nadsázkou považovat za jakousi formu prevence zdravý životní styl, případně stabilizaci vysokého krevního tlaku, cukrovky či vysoké hladiny cholesterolu. Tímto lze riziko vzniku demence snížit, nikoliv však vyloučit. Základem úspěšné léčby demence je vždy její včasné zahájení pod vedením lékaře. Základní vyšetřovací metodou je anamnéza, celkové vyšetření pacienta, kognitivní testy, vyšetření mozku, včetně zobrazovacích metod, laboratorní vyšetření apod. Obrátit se můžete také na odborníky z klinik EUC.

Psychologové a psychiatři EUC

Často kladené otázky