Žloutenka: Příčiny, projevy, druhy a léčba

Žloutenka může být závažným symptomem jiného onemocnění, přičemž nebezpečné komplikace mohou nastat zejména u typu C – cirhóza a rakovina jater.

Příčiny vzniku žloutenky

Bilirubin je v podstatě odpadní produkt, který v těle vzniká při degradaci hemoglobinu. V organismu zdravého dospělého jedince se denně utvoří 250 až 350 mg bilirubinu. Pokud se ale z jakéhokoliv důvodu začne v těle hromadit, vzniká žloutenka. Přičemž porucha může být na jakékoliv úrovni jeho metabolismu.

Běžně je většina bilirubinu v krevní plazmě vázána na albumin (jeden z proteinů krevní plazmy). Když jeho koncentrace v krvi přesáhne 20 až 30 mg/l, přebytečný bilirubin proniká do tkání, což má za následek právě ono žloutnutí tkání. K tomu může dojít z příčin uvedených níže, podle nichž se žloutenka dělí do 3 skupin:

• Prehepatální (hemolytický) ikterus – bilirubin stoupne tak, že ho játra nestíhají přeměňovat (konjugovat). K tomu často dochází např. u novorozenců, jelikož plod před narozením potřebuje mnohem více červených krvinek než po započetí dýchání. Tato tzv. novorozenecká žloutenka je přechodná, většinou mizí samovolně, případně se léčí fototerapií. Stejným principem vzniká přechodný ikterus u osob s hemolytickým typem chudokrevnosti (anémie).

• Hepatální (hepatocelulární) ikterus – zde játra nezvládají zpracovávat běžné množství bilirubinu, který pak uniká z poškozených jaterních buněk zpět do krve. To nastává, jsou-li játra poškozena zánětem, alkoholem, chemicky nebo nádorem. Žloutenka ustupuje, pokud se podaří zlepšit stav jater. Jinak provází těžká žloutenka jaterní selhání.

• Posthepatální (obstrukční) ikterus – zde je nejčastější příčinou žloutnutí neprůchodnost neboli obstrukce žlučových cest. Překážkou může být žlučový kámen, někdy též např. nádor slinivky břišní, přičemž raritně jde o nádor rostoucí přímo ve žlučových cestách.

Jak poznat žloutenku a další příznaky jaterního onemocnění

Jaterní onemocnění se může projevit celou řadou příznaků. Některé lze pozorovat od počátku onemocnění nebo při jeho mírném průběhu, jiné značí již pokročilou nemoc a závažné poškození jater.

Mezi nespecifické příznaky patří únava, bolest břicha, nevolnost a zvracení, průjem, teploty, nadýmání atp. Mírně poškozené jaterní funkce se též mohou projevit např. tmavou močí a šedě, žlutě nebo nepřirozeně světle zbarvenou stolicí. Příznaky, které nakaženého zpravidla přivedou k lékaři bývají následující:

• nepřirozené zežloutnutí bělma a následně kůže (čili žloutenka),

• tmavší barva moči a příznaky podobné chřipce (u hepatitidy B),

• u hepatitidy C mohou příznaky dlouho mlčet, posléze se může přidat svědění kůže a bolest jater.

Šíření infekce však napomáhá fakt, že u dětí a některých dospělých (cca 10 %) je průběh zcela bezpříznakový. Starší osoby a lidé s oslabenou imunitou jsou pochopitelně náchylnější, navíc bývá průběh delší a komplikovanější.

Mezi příznaky značící těžké poškození jaterních funkcí patří např. zvracení krve, příměs krve ve stolici nebo černě zbarvená stolice. Dále pak zvětšení břicha, poruchy spánku, změna psychiky, ztráta vědomí či neobvyklé změny hmotnosti.

Formy hepatitidy

Hepatitida je tedy obecné označení pro zánětlivé onemocnění jater, které je často nesprávně nazýváno žloutenkou. Dle příčin, které nemoc vyvolají, rozlišujeme několik druhů hepatitid. Na vině může být celá řada mikroorganismů, ale hepatitida též může být součástí některých vážných vnitřních chorob. Zánět jater někdy také způsobuje užívání drog, alkoholu či některých léků. S označením hepatitida se však nejčastěji setkáme při zánětu jater, který mají na vině viry. Obecně hepatitida probíhá ve 2 základních formách:

• Akutní forma – zde je typický náhlý začátek s výraznými obtížemi. Nemoc obvykle po 2 měsících ustává, avšak vzácně vede k selhání funkce jater. Některé akutních záněty přecházejí do chronicity.

• Chronická forma – ta zpravidla vzniká přechodem z akutní formy a představuje velké riziko vzniku vleklého onemocnění poškozujícího játra. Často také způsobuje závažné komplikace.

V současnosti je znám nespočet druhů virů napadajících játra (hepatotropní viry). Nejdůležitější z nich jsou pak viry vyvolávající virové záněty jater. Jsou označovány písmeny A, B, C, D a E a vyvolávají stejnojmenné hepatitidy. Nejčastější virové hepatitidy jsou pak A, B a C. Níže si stručně projedeme všechny typy tohoto onemocnění.

Druhy hepatitidy alias typy žloutenek

• Hepatitida A zvaná žloutenka A – říká se jí též infekční žloutenka, nepřechází do chronické hepatitidy a má obvykle mírný průběh. Příznaky odeznívají samovolně, vzácně může způsobit vážné jaterní onemocnění. U starších osob má vážnější a delší průběh. Přenos probíhá prostřednictvím potravin či vody, a to při jejich znečištění (např. fekáliemi), případně velmi nedostatečnou osobní hygienou.

• Hepatitida B zvaná žloutenka B – zhruba 95 % nakažených se této infekce zbaví a získá celoživotní imunitu. Chronická infekce zvyšuje riziko cirhózy a rakoviny jater. Přenos je možný pohlavním stykem, sdílením injekční stříkačky a též z matky na dítě.

• Hepatitida C zvaná žloutenka C – až u 90 % nakažených se jedná o chronickou infekci, kdy se během 20 let zhruba u třetiny pacientů vyvíjí cirhóza, která leckdy končí rakovinou jater. Přenos probíhá krví při transfuzi, sdílením injekční jehly, kontaktem s krví nakaženého nebo znečištěnými nástroji.

• Hepatitida D zvaná žloutenka D – jedinci nakažení virem hepatitidy B, u nichž se nemoc rozvine, jsou více ohroženi chronickou infekcí a průběh je obvykle závažnější. Zhruba v 80 % případů chronické infekce dochází k rozvoji cirhózy. Neúplný virus k přenosu potřebuje přítomnost viru hepatitidy B.

• Hepatitida E zvaná žloutenka E – zde nákaza nepřechází v chronickou hepatitidu a neváže se na ní rakovina jater. U těhotných žen však může způsobit závažné jaterní onemocnění, někdy až smrt. Přenos probíhá potravinami a vodou, stejně jako u hepatitidy A.

Novorozenecká a kojenecká žloutenka

Novorozenecká žloutenka (Icterus neonatorum) postihuje cca 50 % novorozených dětí. Projevuje se obdobně jako u jiných typů hepatitid, tedy žlutým zbarvením kůže, sliznic a sklér. Ovšem oproti hepatitidě typu A, B nebo C není infekční.

Jak dlouho trvá novorozenecká žloutenka

Ve většině případů jde o fyziologickou formu, která v rámci týdnů odezní samovolně. Objeví-li se však během prvních 24 hodin po narození, případně neustupuje déle než 3 týdny, může být známkou vážnějšího zdravotního problému.

Na vzniku tohoto stavu u novorozenců se podílí celá řada faktorů a predikce vývoje bývá leckdy komplikovaná. Nejčastější příčinou je hyperbilirubinémie, tedy zvýšená hladina bilirubinu v krvi novorozence. Zvýšené hodnoty bilirubinu se běžně objevují také u zdravých a prosperujících kojenců, přičemž Ikterus spontánně ustupuje během 1 až 4 měsíců.

Léčba žloutenky

Léčba se odvíjí od typu onemocnění. Hepatitida A a B se léčí zejména antivirotiky, léky na podporu imunity a šetřící dietou. U nejzávažnějšího typu C se aplikuje trojkombinační terapie obsahující interferon (injekční aplikace), dále ribavirin a lék ze skupiny přímo působících antivirotik (aplikují se prostřednictvím tablet). Dále je obecně důležité vyvarovat se nadměrné konzumaci vitaminu A, který může nemocným játrům dost škodit.

Žloutenka je velmi vážný a leckdy život ohrožující příznak jiného onemocnění, zejména pak při cirhóze jater čili konečném stádiu jaterních onemocnění různých druhů. V případě podezření je nutné neprodlené oznámení lékaři, jelikož tento symptom může poukazovat na infekce, nádory, otravy a obecně na poškození jater.

Očkování jako prevence proti žloutence

Proti virové hepatitidě typu A (VHA) a rovněž proti virové hepatitidě typu (VHB) je nejúčinnější prevencí očkování. Proti typu B jsou děti očkovány v rámci povinného očkování hexavakcínou (Infanrix hexa), proti typu A existuje vakcína pro děti i dospělé (např. Havrix podávaný ve 2 dávkách).

Proti virové hepatitidě typu C (VHC) není dosud vakcína registrována, ačkoliv se na jejím výzkumu intenzivně pracuje, podobně jako u vakcíny proti virové hepatitidě typu E (VHE), která se taktéž nachází v různých fázích klinického hodnocení.

Nikdy nepodceňujte příznaky

„Žloutenka může být závažným symptomem jiného onemocnění, přičemž nebezpečné komplikace mohou nastat zejména u typu C – cirhóza a rakovina jater. V těchto případech bývá nezbytné dodržovat dlouhodobou, někdy až doživotní dietu. Pozorujete-li u sebe či svých dětí příznaky připomínající žloutenku, je vždy nutné o tomto stavu neprodleně informovat lékaře či pediatra, který případně navrhne postup léčby,“ vysvětluje MUDr. Petra Bomberová Kánská, praktická lékařka pro dospělé a vedoucí lékařka služby Lékař online 24/7. Obrátit se můžete také na odborníky z kliniky EUC.

Máte podezření na žloutenku? Můžete se obrátit na odborníky ze sítě EUC:

Praktičtí lékaři EUC