Rehabilitace a fyzioterapie

Rehabilitace a fyzioterapie

Rehabilitační a fyzikální medicína se zaměřuje na diagnostiku a léčbu poruch hybnosti těla. K těm může dojít v důsledku úrazu, nemoci nebo vrozené vady. Nejčastěji se jedná o bolestivá onemocnění páteře, blokády kloubů a žeber, artrózy či poúrazové stavy (zhmoždění, podvrtnutí, ruptury svalů a šlach). Určitou formu rehabilitace, nebo přímo fyzioterapii však může lékař doporučit i při léčbě neurologických onemocnění (například po mozkové mrtvici nebo při bolestech hlavy). Fyzioterapie pomáhá také v těhotenství. Nastávající maminky ocení zejména nenáročné cviky na bolavá záda, chodidla a na uvolnění pánevního dna.

Stěžejním pilířem úspěšné a ucelené rehabilitace je týmová spolupráce jednotlivých odborníků. Na léčbě se podílejí rehabilitační lékaři, fyzioterapeuti, ergoterapeuti i specialisté z jiných oborů (zejména neurologové, ortopedi a chirurgové). Fyzioterapie se zaměřuje na léčbu pomocí pohybu. K urychlení celého procesu pomáhají i metody terapie fyzikální povahy, jako jsou ultrazvuk, magnetoterapie nebo elektroterapie, hydroterapie či termo/kryoterapie. Ergoterapie si oproti tomu klade za cíl usnadnit pacientovi běžné fungování v jeho domácím, pracovním i sociálním prostředí, dle jeho individuálních potřeb.

Samostatnou kapitolu představuje dětská fyzioterapie. Psychomotorický vývoj dětí sleduje pediatr nebo rehabilitační lékař na preventivních kontrolách a při jakékoliv odchylce doporučí návštěvu na fyzioterapii. U miminek se nejčastěji jedná o asymetrii v oblasti hlavy a šije, potíže v oblasti kyčelních kloubů a vývojové nervosvalové poruchy, u starších dětí o snížení nožní klenby, skoliózu a poruchy hrubé a jemné motoriky.

Kdy se uzdravím aneb Jak dlouho trvá rehabilitace

Délka rehabilitační léčby záleží na typu a závažnosti obtíží. Někdy stačí několik týdnů, jindy měsíců. Například po operaci ramene trvá léčebná rehabilitace 1–3 měsíce a po operaci karpálního tunelu nebo po zlomenině zápěstí 6–12 týdnů.

Druhů a metod rehabilitací existuje celá řada. Namátkou si přibližme některé z nich:

• Magnetoterapie – působení nízkofrekvenčního pulzního magnetického pole na léčenou oblast. Rehabilitace s využitím magnetů představuje přirozenou formu léčby s minimálními vedlejšími účinky. Nelze ji však aplikovat u pacientů s konkrétními kontraindikacemi – zejména v těhotenství, při krvácení, při používání kardiostimulátoru a dalších lékařských elektronických zařízení.
• Respirační fyzioterapie – techniky zaměřující se na dýchání pacienta. Využívá se zejména při onemocněních, jako jsou astma, alergie, CHOPN, při bolestech pohybového aparátu spojených s dýcháním, ale také jako součást sportovního tréninku.
• Léčba ultrazvukem – využití mechanického vlnění s frekvencí vyšší než 20 000 Hz. Jeho působením vzniká mimo jiné teplo, které pozitivně působí zejména při léčbě bolesti a zánětu.