Záškrt – příčiny, příznaky, výskyt a léčba

26. listopadu 2022

Záškrt – příčiny, příznaky, výskyt a léčba

Záškrt je závažné infekční onemocnění, které se nejčastěji projevuje jako těžká angína s tvorbou pablán. Ty způsobují zúžení hrtanu i hltanu, což může vést k následnému dušení. Záškrt se vyskytuje spíše v rozvojových zemích, u nás je díky povinnému očkování raritou. Léčba obvykle spočívá v podání antidifterického imunoglobulinu a zahrnuje užívání antibiotik. Jaké jsou příčiny, projevy a klinické formy tohoto onemocnění, jaké komplikace mohou nastat a jak probíhá léčba?

Záškrt obvykle napadá horní cesty dýchací a způsobuje vznik pablán, které ztěžují dýchání. V nejzávažnějších případech pak může vést až ke smrti pacienta.

Záškrt a jeho příčiny

Záškrt (difterie nebo též diftérie) je znám už od starověku a před zavedením povinného očkování byl častou příčinou zejména dětské nemocnosti a úmrtnosti. Dnes je problémem spíše v rozvojových zemích na území Asie, Afriky či Latinské Ameriky, nelze však vyloučit případný import do Evropy.

Záškrt obvykle napadá horní cesty dýchací a způsobuje vznik pablán, které ztěžují dýchání. V nejzávažnějších případech pak může vést až ke smrti pacienta. Samotnou nemoc vyvolává působení toxinů koryneformních mikrobů. Původcem jsou bakterie Corynebacterium diphtheriae, případně zvířecí druhy Corynebacterium ulcerans a Corynebacterium pseudotuberculosis, říká MUDr. Andrea Minichová, praktická lékařka z EUC Kliniky Ostrava.

Inkubační doba a příznaky záškrtu

Bakterie Corynebacterium diphtheriae nejsou primárně invazivní. Po inkubační době, která většinou trvá 2−5 dní (může se lišit dle místa rozvoje infekce), se v místě vstupu infekce začnou množit a produkovat zmíněný difterický toxin, který se šíří do okolí, způsobuje nekrózu buněk a tvorbu pablán (obsahují odumřelé buňky, fibrin a leukocyty). Bakteriální toxiny se mohou dostat též do krevního oběhu a vážně poškodit srdce, ledviny a centrální nervový systém.

Nejčastěji se záškrt projevuje jako těžká angína s tvorbou pablán, což může zapříčinit zúžení hrtanu i hltanu a následnému dušení. K typickým příznakům onemocnění patří:

Vždy je však nutné vzít v potaz, zda se jedná např. o záškrt mandlí, hrtanu či nosní sliznice, přičemž postiženy mohou být též spojivky, pokožka či genitálie.

Klinické formy záškrtu

Na základě symptomů rozlišují lékaři 5 různých klinických forem záškrtu – faryngeální, maligní, laryngeální, nosní a kožní. Jejich popis a konkrétní projevy najdete níže.

·       Faryngeální forma záškrtu

Ta je jedním z nejčastějších klinických nálezů. V prvotní fázi způsobuje horečku, celkovou slabost a bolesti v krku, jehož sliznice bývá oteklá, krční mandle zarudlé a lymfatické uzliny zduřelé.

Později dochází k tvorbě neodstranitelných běložlutých pablán, které se mohou šířit také na měkké patro či do dýchacích cest, čímž dochází k jejich zúžení. Spolu s otokem krku pak mohou způsobit zadušení. V tomto stadiu je dostatečně účinné podání antibiotik.

·       Maligní forma záškrtu

Pokud není včas zahájena léčba, toxin se dostává do krve a poškozuje hlavně buňky myokardu, tubulární epitel ledvin a periferní nervová vlákna. Horečka stoupá, pablány jsou šedavé (později na nich lze rozeznat zeleno-černé nekrotické skvrny) a šíří se až do hrtanu.

Může zde dojít k obrně měkkého patra, což se projevuje huhňavým hlasem, vytékáním tekutiny nosem při pití, často též nasládlým dechem a lymfadenopatií krku (collum Caesari neboli caesarský krk) projevující se extrémním otokem krku.

·       Laryngeální forma záškrtu (difterický krup)

Tato forma záškrtu se většinou projevuje chrapotem, narůstajícím stridorem (patologický poslechový nález), štěkavým kašlem, objevit se může i celková slabost a úzkost. Pablány se šíří do dolních cest dýchacích a onemocnění rychle postupuje.

·       Nosní forma záškrtu

Zasáhne-li záškrt nosní sliznici, dochází zde taktéž k tvorbě pablán a připojuje se hnisavá sekrece z nosu. Průběh sice bývá mírnější, ovšem tato forma záškrtu je vysoce infekční.

·       Kožní forma záškrtu

Při této formě dochází k tvorbě nebolestivých vředů, které jsou pokryty pablánami a špatně se hojí. Kožní difterie se vyskytuje prakticky pouze v rozvojových zemích.

Foto: Unsplash.com

Možné komplikace záškrtu

  • Postižení myokardu – někdy se objevuje se zpožděním, ve stadiu rekonvalescence, přičemž projevy mohou být např. arytmie, městnání či blokáda Tawarova raménka.
  • Obrna (paréza) měkkého patra – patří mezi časné neurologické komplikace akutního stádia záškrtu (viz výše).
  • Symetrické obrny – patří mezi pozdní neurologické komplikace a nastupují 3 týdny až 3 měsíce od začátku onemocnění (polyneuritidy, další obrna měkkého patra, obrna okohybných svalů…).
  • Tubulární nekróza – často se objevuje v akutním stadiu záškrtu.

Výskyt a přenos záškrtu

Záškrt postihuje výhradně člověka. Zdrojem nákazy je nemocná osoba či bezpříznakový bacilonosič. Infekce se šíří kapénkovým přenosem (při smrkání, kašlání, kýchání a mluvení), vzácněji nepřímým přenosem čili stykem s kontaminovanými předměty či otevřenou ránou. Vstupní branou infekce jsou nejčastěji mandle, případně nosní sliznice, spojivky, poraněná pokožka, sliznice hrtanu či genitálie.

Nakažlivost pravděpodobně trvá po celou dobu nemoci, tzn. od konce inkubační doby do pacientova plného uzdravení – to může být 14 dní, ale někdy i déle než měsíc. Vylučování v rekonvalescenci pak může trvat až půl roku.

Diagnostika a léčba záškrtu

Podezření na výskyt záškrtu obvykle vzniká na základě charakteristických klinických příznaků, které však mohou připomínat běžnou angínu. Je tedy důležité provést důkladné vyšetření dutiny ústní a horních cest dýchacích s řádnou kontrolou případné přítomnosti zmiňovaných pablán.

Následně probíhá odběr vzorků z ložisek pro mikrobiologické vyšetření. Definitivním potvrzením záškrtu je pak kultivační záchyt korynebakterií z mandlí či hrtanu, z laboratorního vyšetření krve je pak možné prokázat přítomnost toxinu.

Na kultivační průkaz se však nečeká – již při podezření na záškrt se podává antidifterický imunoglobulin, což je antitoxická protilátka, která rychle inaktivuje přítomný toxin. V časných stádiích je pak možná léčba antibiotiky, zejména penicilinem, ale vhodné jsou též linkosamidy nebo ciprofloxacin. K léčbě bacilonosičství slouží makrolidy.

U těžkých forem záškrtu bývá nutná hospitalizace, při níž se podává krystalický penicilin (nitrožilně). Důležitá je taktéž podpora vitálních funkcí. Při obstrukci dýchacích cest jsou indikovány kortikosteroidy k omezení otoku, případně tracheostomie (umělé vyústění průdušnice na povrch těla), dodává MUDr. Andrea Minichová.

Vzhledem k infekčnosti choroby bývá pacient izolován na infekčním oddělení a přistupuje se též k vyšetření všech osob, které s ním přišly do kontaktu. Každý případ záškrtu podléhá povinnému hlášení příslušné hygienické stanici.

Záškrt a historie

V České republice výskyt záškrtu výrazně snížilo zavedení povinného očkování. Nejvyšší nemocnost záškrtem na našem území byla v průběhu druhé světové války (roku 1943 dosáhla maxima 39 597 případů), kdy se smrtnost pohybovala mezi 5–8 %.

Povinné očkování u nás bylo zavedeno v roce 1946, následně nemocnost prudce klesala až do počátku 70. let, kdy došlo k přerušení endemického výskytu onemocnění. Od roku 1974 se vyskytovaly jen ojedinělé a většinou importované případy onemocnění.

Zajímavost: Poslední případ záškrtu u nás byl zaznamenám v roce 1995, s výjimkou případu v roce 2022, kdy se raritní forma záškrtu objevila u české pacientky, která však byla imunosuprimovaná a trpěla jiným chronickým onemocnění.

V některých státech světa se však záškrt stále vyskytuje. Nebezpečí vzniku epidemií pak hrozí v komunitách se špatnými hygienickými podmínkami a návyky. K rozvoji onemocnění pak přispívají např. následující faktory:

  • vyvanutí imunity po očkování,
  • pokles proočkovanosti populace,
  • zhoršování socioekonomické situace,
  • kontraindikace očkování,
  • migrace obyvatelstva,
  • bezpříznakové nosičství záškrtu.

Očkování jako prevence záškrtu

Očkování dětí se provádí od 9. týdne věku dítěte, a to očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b (hexavakcína, schéma 2+1). Druhá dávka následuje po 2 měsících od první a třetí v 11.–13. měsíci života dítěte. Přeočkování pak probíhají následovně:

  • v 5–6 letech očkovací látkou proti záškrtu, tetanu a černému kašli,
  • v 10–11 letech očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně.

Očkování dospělých je vzhledem k možnosti vyvanutí imunity doporučené Světovou zdravotnickou organizací (WHO) každých 10 let. Při cestách do zemí mimo Evropu a Severní Ameriku se přeočkování doporučuje zvláště u starších osob, v případě cest delších než 1 měsíc a při plánovaném užším kontaktu s místním obyvatelstvem.

Foto: Unsplash.com

Záškrt v kostce

Záškrt je infekční onemocnění způsobené přítomností koryneformních mikrobů produkujících bakteriální toxiny. Od zavedení povinného očkování je u nás spíše raritou, v některých zemích se však stále vyskytuje. Přenos nejčastěji probíhá kapénkovou cestou z člověka na člověka a inkubační doba trvá obvykle 2–5 dní.

Typicky se záškrt projevuje jako angína s tvorbou pablán, která vede k zúžení hrtanu i hltanu a následnému dušení. Dále mezi příznaky patří slabost, bolest v krku, horečka, zvětšené krční mandle a dýchací obtíže. Toxiny se mohou dostat do krevního oběhu a vážně poškodit srdce, ledviny a CNS.

Při podezření na záškrt se ihned podává antitoxická protilátka. V časných stádiích je možná léčba antibiotiky, u těžkých forem se za hospitalizace nitrožilně podává krystalický penicilin. Jedinou prevencí záškrtu je očkování, které je u nás povinné. Záškrt může mít fatální komplikace a důsledky, je tedy vždy nutné okamžitě zahájit léčbu.

V případě podezření proto neprodleně vyhledejte lékaře – obrátit se můžete také na odborníky z kliniky EUC.

Lékaři a ordinace

Zdroje: wikiskripta.eu, nzip.cz, szu.cz, zdravi.euro.cz

Často kladené otázky

Záškrt je závažné infekční onemocnění způsobené přítomností koryneformních mikrobů uvolňujících toxiny do těla. Od zavedení povinného očkování (1946) je u nás spíše raritou, v některých zemích se však stále vyskytuje (riziko importu).

Typicky se záškrt projevuje jako angína s tvorbou pablán, která vede k zúžení hrtanu i hltanu a následnému dušení. Dále mezi časté příznaky patří slabost, bolest v krku, horečka, zvětšené krční mandle, dýchací obtíže a další. Bakteriální toxiny se mohou dostat do krevního oběhu a vážně poškodit srdce, ledviny a CNS.

Přenos nejčastěji probíhá kapénkovou cestou z člověka na člověka, vzácněji prostřednictvím kontaminovaných předmětů či otevřenou ránou. Jedinou účinnou prevencí záškrtu je očkování, které je od roku 2007 součástí povinné hexavakcíny (záškrt, tetanus, černý kašel, virová hepatitida typu B, dětská obrna a invazivní hemofilové nákazy).

Související články