Všechny naše kliniky a lékárny fungují v běžném rozsahu dle aktuální provozní situace. Vstupujte s nasazeným respirátorem FFP2.

Dětské nemoci – volitelná a povinná očkování

19. června 2021

Dětské nemoci – volitelná a povinná očkování

Imunitní systém v průběhu dětství teprve dozrává, a tak jsou děti k nemocem náchylnější. Prodělání některých dětských nemocí vytvoří doživotní imunitu, jiná onemocnění jsou natolik závažná, že je lepší se jim vyhnout. Jaké nemoci děti ohrožují a proti kterým je lze chránit očkováním?

Pro správné fungování imunitního systému je nutné, aby se děti průběžně setkávaly s cizorodými látkami a jejich imunita zvládla patogenům odolat.

Volitelná a povinná očkování

Jak virová, tak bakteriální onemocnění mohou probíhat lehce, nebo s těžkým, komplikovaným a někdy i smrtelným průběhem.  Právě v těchto případech nám pomáhá jeden z největších objevů v medicíně – očkování. To je nejlepší formou obrany proti onemocněním, a je proto hrazeno zdravotními pojišťovnami buď v plné míře, jak je tomu u povinných očkování, či částečně u volitelných očkování.

Z těžkých bakteriálních onemocnění, proti kterým lze očkovat, jsou to tetanus, záškrt, černý kašel, obrna, hemofilové infekce. Očkování proti těmto nemocem je povinné. Nepovinné je pak očkování proti meningokokům a v případě epidemiologického rizika proti tuberkulóze, při cestování do rizikových oblastí je pak vhodné očkování proti tyfu.

Z virových onemocnění lze očkovat proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím, žloutence typu B.  Nepovinné je například očkování proti klíšťové meningoencefalitidě, papilomavirovým infekcím a v případě cestování proti žluté zimnici či japonské encefalitidě.

Proč jsou děti více ohroženy nemocemi

Imunitní systém představuje skupinu různých buněk, tkání a látek, které díky vzájemné spolupráci chrání naše tělo před vnějšími škodlivými vlivy (bakteriemi, viry, plísněmi apod.). Tvoří ho dvě složky: imunita vrozená a získaná. Už novorozenci jsou do určité míry chráněni protilátkami získanými přes placentu od matky, ale zároveň přicházejí do styku se zcela novými patogeny, s nimiž se musí jejich tělo teprve naučit vypořádat. Kompletně se imunita dotváří až v průběhu dospívání.

Pro správné fungování imunitního systému je nutné, aby se děti průběžně setkávaly s cizorodými látkami a jejich imunita zvládla patogenům odolat. Nemá smysl děti trvale izolovat, prodělání některých nemocí v dětství má dokonce mírnější průběh než v dospělosti. Je však na místě vyvarovat se těch nemocí, které mohou mít trvalé nebo dokonce smrtelné následky. Na řadu z nich už naštěstí existuje očkování, a i to je jednou částí procesu dozrávání imunity,“ vysvětluje MUDr. Petr Žáček, pediatr a hlavní lékař Canadian Medical, které je součástí zdravotnické skupiny EUC.

Prodělání některých nemocí s lehčím průběhem pomáhá k dozrání imunitního systému –vážnějším nemocem je však lepší se vyvarovat pomocí očkování. Foto: Tima Miroshnichenko, Pexels

Sedmero dětských nemocí

Za dětská onemocnění se dříve označovalo sedm nemocí, jejichž společným příznakem byla vyrážka. Tyto dětské nemoci ohrožují především děti předškolního a mladšího školního věku. Jsou vysoce infekční, šíří se kapénkami a jejich prodělání většinou zajistí doživotní imunitu nebo alespoň imunitu vůči kmenu, který onemocnění vyvolal (v případě spály a sedmé dětské nemoci).

Pro některé z původní sedmičky nemocí se dodnes používá častěji jejich číselné označení:

  • spalničky (první dětská nemoc),
  • spála (druhá dětská nemoc),
  • zarděnky (třetí dětská nemoc),
  • pseudospála, nepravá spála (čtvrtá dětská nemoc) – V literatuře ještě někdy najdeme zmínky o této dětské nemoci. Dnes už se ovšem za samostatné onemocnění nepovažuje, stejné viry totiž způsobují syndrom ruka–noha–ústa, tedy sedmou nemoc.
  • infekční erytém (pátá dětská nemoc),
  • třídenní horečka (šestá dětská nemoc),
  • syndrom ruce–nohy–ústa (sedmá dětská nemoc).

K dalším typicky dětským onemocněním patří příušnice či plané neštovice. Děti jsou náchylnější také k viróze, chřipce, angíně, zánětu středního ucha, kožním onemocněním a onemocněním trávicího ústrojí.

Princip očkování

Očkování představuje preventivní formu ochrany proti některým nemocem. Principem očkování je plánované vystavení těla kontaktu s daným virem či bakterií v upravené formě (oslabené, usmrcené, nebo rozštěpené na menší části dle konkrétní vakcíny). Díky tomu si tělo na virus či bakterii vytvoří s předstihem protilátky, a když se později s danou nemocí setká, dokáže jí odolat nebo pacient alespoň prodělá mírnější průběh onemocnění.

Povinné očkování dětí

První povinné očkování absolvují děti už od 9. týdne života. Vakcína (hexavakcína či Hexacima) se podává ve třech dávkách. Druhá dávka se aplikuje ve 4 měsících a třetí mezi 11. a 13. měsícem. Toto očkování chrání děti hned proti šesti nemocem:

  • záškrt,
  • tetanus,
  • černý kašel,
  • dětská obrna,
  • virová hepatitida B,
  • onemocněním Haemophilus influenzae typu B.

Záškrt, tetanus a černý kašel se pak ještě přeočkovává mezi 5. a 6. rokem a následně spolu s dětskou obrnou mezi 10. a 11. rokem.

Povinné očkování se týká ještě spalniček, zarděnek a příušnic. Kombinovaná vakcína (MMR) proti všem třem onemocněním se očkuje mezi 12. a 18. měsícem věku a k přeočkování dochází mezi 5. a 6. rokem.

Povinné očkování proti závažným onemocněním chrání dětské životy. Foto: Isaac Quesada, Unsplash

Nepovinné očkování

Kromě povinného očkování jsou pro děti dostupné vakcíny proti dalším onemocněním, jejichž využití záleží na uvážení rodičů. Zdravotní pojišťovny hradí očkování proti invazivnímu meningokokovému onemocnění, pneumokokové infekci a onemocnění lidským papillomavirem (HPV). Podmínkou pro úhradu je absolvování očkování v termínu dle doporučeného očkovacího kalendáře. Výjimku představuje jen odložení očkování kvůli špatnému zdravotnímu stavu dítěte.

K doporučeným očkováním, která však nejsou hrazená zdravotní pojišťovnou, patří rotavirové infekce, plané neštovice, žloutenka typu A, klíšťová encefalitida a očkování proti meningokokovým nákazám starších dětí.

Volitelná doporučená očkování pomáhají organismu odolat mnohdy nebezpečným infekcím. Foto: CDC, Unsplash

Nepovinné očkování – vakcíny hrazené zdravotní pojišťovnou

 

Onemocnění Průběh očkování Termín očkování (věk dítěte)

Meningokok B

3 dávky

2–3 měsíce

4–6 měsíců

12–15 měsíců

Meningokok A, C, W, Y

1 dávka

12–15 měsíců
Pneumokok

3 dávky

2–3 měsíce

4–6 měsíců

12–15 měsíců

HPV

2 dávky

13–14 let

 

Doporučené očkování – bez úhrady zdravotní pojišťovny

 

Onemocnění Průběh očkování Termín očkování (věk dítěte)

Rotavirové infekce

2–3 dávky dle vakcíny v odstupu minimálně 4 týdnů

6.–32. týden

Plané neštovice

2 dávky v odstupu 6 týdnů od 9. měsíce, nejlépe před nástupem do kolektivu
Žloutenka typu A

2 dávky v odstupu minimálně 6 měsíců

od 1 roku
Klíšťová encefalitida 2 + 1 dávka s přeočkováním každých 3–5 let

od 1 roku, obvykle po základním povinném očkování

Meningokokové nákazy 1–2 dávky dle vakcíny (A, C, W, Y/B)

od 15 let

 

TIP: Chcete své dítě nechat naočkovat proti onemocnění, které není hrazené ze zdravotního pojištění? Informujte se u své pojišťovny, zda na na něj nepřispívá v rámci svých preventivních programů.

Je pro vás očkování vašich dětí aktuální téma? Můžete se poradit s pediatry z EUC:

Pediatři EUC

Související články